Historie kapely

"K 30. Výročí"

(History of the band)

Bylo, nebylo� (Once upon a time...)
Na Žirecké Podstráni chalupařily tři rodiny: Anny Novákové z Pardubic, Heleny Suché z Hořic a Ondry Pechara z Prahy. Dalo by se říct, že embryo "K 30. Výročí" bylo počato v létě 1997, kdy Anička s Helou poskakovaly na chalupě s badbintonovými pálkami ve snaze napodobit Nirvanu. O rok později se začal zapojovat i Ondra, překřtěný takto na ONDYNA, jehož nejvěrnějšími druhy se stali Baryk a Altka. Jak mávnutím kouzelného proutku tu byla sličná el-Kejtra a za ní HELUSHA. Na ANNU ze všech ANN nejannovatější vybylo obstarání si elektrofonického hlubozníku anébrž novočesky baskejtry.
Ať už s ohni nebo bez ohňů začali napodobovat "The Plastic People of the Universe" a "The Velvet Underground". První odrhovanou písní byla "All tomorrow´s parties".
Z kraje roku 1999 se bubeníkem tehdy ještě bezejmenné kapely stal Helenin spolužák ze ZŠ Jirka "BUCHYN" Bucháček. Inu, netrvalo dlouho a "Výročí" mělo první zkoušku a v pátek 25. června 1999 i první koncert v hospodě v Ohnišťanech. Celé to trvalo necelých 12 minut a všechny písně byly převzaté: The sun. Femme Fatale, I´m waiting for the man, All tomorrow´s parties a Ve škole. Jak později shrnula své dojmy Helusha: Bylo to trapné a bylo toho dost.
Druhý koncert se konal 18.12. 1999 v Annině domovině v Pardubicích, konkrétně v Noře. O podrobnostech zasvěcené zdroje i stroje shodně cudně a netečně mlčí.
21. dubna 2000 hrála kapela poprvé a nikoliv naposledy pod zvukovým dohledem pana Sezimy (je tak dobrý, že po něm pojmenovali i nějaké město) v Hořicích. Dva dny před vystoupením porazilo Buchyna auto a pochroumalo mu končetinu, proto byl narychlo přizván bubeník spřátelené kapely Overself Tomáš Robek.
Dosud nejhorší �výroční" koncert nese datum 3.6. 2000 nebo vlastně spíše 4.6. Hrálo se na Teplárně ve Dvoře Králové a "Výročí" spustilo až někdy okolo půl druhé ráno. Podle toho to také vypadalo. Mimo rytmus, mimo vše, mimo tento svět. Lidé se sice dobře bavili, až přepadávali přes odposlechy (ono taky ve dvě ráno�), nicméně celkový pocit hráčů byl děsný, děsuplný a úděsný.
Naštěstí se hned 30. června  konal koncert opětovně v Ohnišťanech, který nám spravil když ne reputaci tak aspoň  náladu. Bohužel byl však poslední s Jirkou Bucháčkem, neboť byl z kapely vyloučen.
Problém s novým bubeníkem pomohl vyřešit Tomáš Robek (kdo taky jiný, že�), jenž kapele dohodil Jirku Šíla, přezdívaného ŠILKO. Generální zkouškou nové sestavy byla vzpomínková akce na Šilkovu bývalou kapelu "Why Not?", která slavila v pátek 13. 10. 2000 na i pro ni osudové Žirecké Podstráni čtyři roky od svého rozpadu. Hned druhý den následoval přelomový koncert na alternativním minifestivalu v Borovnici za podpory nejen stálých příznivců. Z vystoupení byla pořízena nahrávka, kterou je možno si stáhnout ve formátu MP3 na těchto internetových stránkách. V prosinci 2000 pak byly zkušebně remasterovány čtyři písně Jakubem Říčanem na Ústavu fyziky Slezské univerzity v Opavě. Doufejme, že nezůstane jen u nich -  každého jistě potěší, když nahrávka nešumí a jsou z ní slyšet pokud možno všechny nástroje.
Skupina začala poměrně pravidelně vystupovat, nejprve 9. prosince v hostinci na "Dvoračce" v Trutnově se spřátelenými Overself a královéhradecku Nappou a 15.12. 2000 v Pardubicích v Divadle Exil s výbornými East Park.
Zatím poslední trápení nástrojů bylo spácháno 27. ledna 2001 v Huntířově u Dvora Králové nad Labem, kde se dobře preluduje snad vždycky a každému. "Výročí" zahajovalo přehlídku kapel zdejšího regionu a bylo to fakt super. Naše díky míří za Tomášem Zimákem, který tu akci spáchal. Z tohoto hraní máme na památku také "živák".
Postupně budou na těchto internetových stránkách zpřístupňovány ke stáhnutí v MP3 všechny naše nové písničky tak, jak je budeme hrát  (a nahrávat) na dalších koncertech. Až jich bude dost, natočíme je někde v klidu a lepší kvalitě.
Jelikož jsme měli od lednového koncertu v Huntířově dost času do dalšího vystoupení v březnu 2001 v Hořicích, docela jsme se těšili, že nacvičíme nové a dokončíme nedodělané písně, popřípadě se naučíme konečně pořádně hrát, ale ouha! - naši sličnou basistku přepadla zákeřná infekce. Vyvstala otátzka, co dělat, je-li jedna čtvrtina kapely vyřazena mononukleárním napadením a termín dalšího veřejného hraní se blíží... Tu Ondyna napadlo vtisknout baskytaru do ruk svému spolužákovi Honzovi a říci ono kouzelné "HRAJ!".Nebohý chlapec, cepován zuřivým saxofonistou až k instrumentální virtuozitě, stanul tedy v sobotu 24. 3. 2001 po čtrnáctidenním románku s basou tváří v tvář hořickému publiku. Anžto poslední tři písně mu byly vtloukány do hlavy školícím  tandemem Helča-Ondyn několik minut před začátkem akce, náš cíl se následně nesl v duchu "Z nouze ctnost". Je třeba podotknout, že v tomto ohledu jsme obstáli. Zkrátka, kapela se rozjela, v nové písní "Shock!" doslova, anžto kytara nepochopitelným způsobem předjela ostatní nástroje o dvě doby a pádila zběsile vpřed.Basa vzápětí znejistěla, zda se opravdu hraje píseň, již si pobrukuje. Naštěstí byla poněkud nehomogenní kakofonie vzápětí odpískána a napodruhé už jsme to odklepali unisono jak bratři v triku. Kytara, předtím si už jistá vítězstvím, se alespoň pomstila prasknutím struny. Ale kampak na nás, holenku, už taky hrajeme nějaký pátek. Koncert jsme již bezpečně dopidlali a zbytek večera tišili Honzovo úpění "Já jsem Vám to kazil!" argumentem, že to bylo prdlajs poznat, páč to máme empiricky ověřený. Ani zdaleka přece nelpíme na instrumentální ipsaci.
V dubnu 2001 jsme samozřejmě nehnili za kamny a  vyrazili opět hrát do Borovnice. Než se publikum stačilo vzpamatovat, bylo našich tradičních 35 minut vystoupení v čudu. Hrajeme totiž tak rychle, že lidi ani nestačí tleskat. A když ještě většinou akce zahajujeme, mohl by se leckdo divit, že si šel koupit chlast, než začneme hrát, pak se vrátil - a my už zase balili nástroje. Proto se Ondyn zařekl, že spáchá strašně dlouhou písničku, aby si lidi na koncertech všimli, že už hrajeme.
V květnu 2001 jsme vyrazili s našimi starými známými Overself a Live Bandem opět do Trutnova, ale vzhledem k tomu, že na nás Trutnováci nebyli zrovna zvědaví, dal by se druhý výpad na Dvoračku nazvat spíše veřejnou zkouškou. Zvukař se celkem dobře bavil, alespoň jsem měl ten dojem.Celé to nejvíc vyhrála Anička, která tam vůbec nebyla, hrál za ni opět ŠvarcnýJeník Blek, zatímco basistka se vyvalovala Mezi ploty v Praze.Možná kdybych rovnou napsal, že to stálo celkem za hovno, ušetřil bych spoustu místa.
Na konci června (29.6.) přišel obligátní koncert v Ohnišťanech u Hořic. Takhle prostě na zahradě, pod širým nebem, reprobedny na barelech, za námi stodola a dál už jen šííírá žírná pole. Díky tomu, že náš chabý (rozuměj nesehraný) výkon zvukař vypaloval přímo z mixu na CD, máme zatím jedinou nahrávku, která nešumí.
Vskutku podivuhodný spektákl připravil na srpen (4. a kolem dokola) Standa Penc v Milkovicích -  na kozím statku kdesi v kopcích u Libáně. Sešla se tam povedená partička, taková všehochuť umělců i neumělců. Pohodová, až se chce říci líná, venkovská atmosféra, hudební pódium na korbě náklaďáku. O našem výkonu pomlčím, ale lidem se to celkem líbilo. Největší ovace sklidily naše skočné punkárny a rockremroly.
Od srpna do listopadu je dlouhá doba, čas nacvičit něco málo nových písní a vyrazit s nimi kamsi prudit. Jakoby to v Bohuslavicích nad Metují tušili a na zdejší independent festival čtyř povětšinou alternativních kapel, pořádaném 3. 11.,  zvysoka kašlali. No my jsme hráli první, tak jsme nástroje prohnali, až struny praskaly. Vyhánět ale další kapely na podium kvůli jednomístné cifře platícíh diváků by byla marnotratnost. Prý nechodí lidi, protože klub (bývalé kino?) je nový a teprve se rozjíždí. No nezbývá než přát pořadatelům, aby se návštěvníci rozchodili.
Mnohem větší populaci zasáhly naše decibely v Borovnici na prosincovém koncertu (8.12.). ano, již potřetí zde. Hraje se tu pokaždé dobře, ani tentokrát nevyvstaly  problémy, jako např. praskání Heleniných strun v Bohuslavicích. Sukces byl přiměřený našemu (bez)významu.
Ovšem Ondyn nám odchází. Již jej hudebně (všíchni) a sexuálně (někteří/ré) nevzrušujeme.  Nu, což. Končíme 16. února 2002 v Huntířově na koncertě s MCH bandem.
Definitivně se tedy loučíme zemitými slovy známého klasika českého undergroundu "K 30. výročí strčím prsty do �" prdele, řekl bych.
Zpět na hlavní stránku (Back to main page)